100-syllable VAJRASATTVA MANTRA

☆EN☆ Vajrasattva (वज्रसत्त्व) or in tibetan Dorje Sempa (རྡོ་རྗེ་སེམས་དཔའ།) is the primordial sambhogakāya manifestation of a Dhyāna buddhahood (meditative state of being) in Tibetan Buddhism. He unifies all the five buddha-families within him­self in the same way that the white colour of his body unifies all the five colours. In the right hand he holds a thunderbolt (vajra) to his heart, which signifies his indestructible essence and purity. His left hand, holding a bell (ghanta), rests on his hip symbolizing the wisdom and compassion. All together they represent the unity of the two, which is essential on the Path to achieve an enlightenment. The hundred-syllable mantra associated with him is used in all schools of Tibetan Buddhism for purification of the mind. It is a prayer with the ability to purify karma, bring peace, and cause enlightened activity in general. It is also recommented to keep on repeating of a mantra followed by visualization for boosting its auspicious results. Daily repetition 21 times will prevent the effects of one’s negative karma from developing or increasing and 100,000 repetitions constitute the essential requirement for Ngondro (preliminary tantric practices). ☯’Samaya’ is our relationship (or agreement or meeting place) with Vajrasattva, the embodiment or personification of the Dharmakāya. ☯’Sambhogakaya’ is one of the three bodies, or the trikaya, the other two being the non-physical dharmakaya (the absolute, or truth, body) and the physical nirmanakaya (the body of transformation). A sambhogakaya buddha is enlightened, but still a distinct celestial being — neither a god or human. ☯’Tathāgata’ is one of the titles of a buddha and the one most frequently employed by the historical Buddha, Siddhartha Gautama, when referring to himself. It is often thought to mean either “one who has thus gone“ (tathā-gata) or “one who has thus arrived“ (tathā-āgata). This is interpreted as signifying that the Tathāgata is beyond all coming and going. ☆CZ☆ Vadžrasattva (वज्रसत्त्व) nebo v tibetštině Dordže Sempa (རྡོ་རྗེ་སེམས་དཔའ།) je prvotním projevem buddhovství ve stavu sambhógakáji a buddhovský meditační aspekt (tib. jidam) používaný v tibetském buddhismu. Sjednocuje v sobě aspekt všech pěti buddhovských rodin a představuje očistnou sílu přetváření emočních struktur a očištění zatemněné mysli od negativní karmy. Meditace Vadžrasattvy začíná tím, že si člověk sedící v meditační pozici vizualizuje nad hlavou (případně před sebou) lotosový květ s měsíčním kotoučem, na němž sedí zářivě bílý Vadžrasattva. Ten v pravé ruce před hrudí třímá hromoklín (vadžra), symbolizující Skutečnost, čistotu a mužský princip. V levačce na úrovni boků drží zvonek (ghanta), který reprezentuje moudrost, soucit a ženský princip. Oba dva tyto elementy pak společně představují spojení a sjednocení těchto principů, což je nezbytným předpokladem na cestě k Probuzení. Meditující si následně vizualizuje, jak do něj skrze korunní čakru proudí dál do těla očistný nektar či záře, odplavující toxické nánosy, což přináší pocit klidu a uvolnění. Sto-slabičná mantra Vadžrasattvy je součástí praxe všech tibetských škol za účelem pročištění mysli a karmických plodů. A tato mantra nejen, že pročištuje karmu, ale také harmonizuje mysl, vnáší do ní klid a pomáhá jako ochrana před negativními energiemi. Je doporučováno recitovat mantru provázenou vizualizací vícekrát denně pro zesílení jejích účinků. A to alespoň 21x (zastavení násobení následků nectnostných činů) nebo 108x. Jako součást Ngöndra (úvodní praxe k přechodu k vyšší tantře) se recituje sto tisíckrát. ☯’Samaja’ je termín pro závaznou úmluvu nebo vztah mezi meditujícím (případně tantrikem) a bytostí, již si během meditace vizualizuje. ☯’Sambhógakája’ doslova znamená “pročištěné jemné tělo“ buddhy. Je jedním ze tří těl (trikája) projevu buddhovství. Zatímco dharmakája označuje absolutní nekonečnou energii bez formy (dharma), nirmánakája (tib. tulku) je fyzické tělo, emanace buddhovství v rámci časoprostoru (např. Dalajláma), sambhógakája představuje astrální projev buddhovství: zářivé jemnohmotné tělo blaženosti. ☯’Tathāgata’ je jedním z titulů buddhy. Etymologie nabízí dvojí překlad “ten, jenž takto přišel“ i “ten, jenž takto odešel“, poukazující na to, že buddha nepodléhá samsáře. Jedná se o nejčastější epiteton užívaný historickým Buddhou Šákjamuni, když referoval o sobě. सर्वे भद्राणि पश्यन्तु ॐ शान्तिः © EVA VARGO 2020