Jozin z Bazin

Jedu takhle tábořit škodou sto na Oravu. Spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin. Jožin z bažin močálem se plíží, Jožin z bažin k vesnici se blíží, Jožin z bažin už si zuby brousí, Jožin z bažin kouše, saje, rdousí. Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo. Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice. Přivítal mě předseda, řek mi u slivovice: «Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.» Jožin z bažin… itd. Říkám: «Dej mi předsedo letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.» Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek pěkně klesl. Jožin z bažin už je celý bílý, Jožin z bažin z močálu ven pílí, Jožin z bažin dostal se na kámen, Jožin z bažin tady je s ním amen. Jožina jsem dohn