Karel Kryl - Vůně

V tůni nad mlýnskou strouhou vteřinu pouhou zdrží se proud, z víru nad bílou hrází rašící mlází vyráží z pout, [: louky červených máků pod křídly ptáků oněmělých, had, co kůži si svléká, z medu a mléka voněl mně líh. :] R: Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni tří generací, s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou se nenavrací, v bronzu jen tyčí se kopí, lev uši své klopí, tak kdo by se bál, nečiny značené vinou se dějinami vinou, ó, Bože, co dál? Vůně potu a kůže, nad něhou růže cynický smích, lásko, na konci léta osudy splétá ledový sn
Back to Top